Hluchota psa

Bývá nejčastěji spojována s plemenem dalmatin. Mnoho lidí však neví, že to není jediné plemeno, které tímto vrozeným defektem může trpět. Hluchota je vázaná na bílou barvu (nedostatek nebo absence melanocytů, které jsou potřebné pro správný vývoj vnitřního ucha).
Pro zajímavost uvádím další plemena, která tímto onemocněním mohou trpět
akita <> anglický setr <> argentinská doga <> bígl <> bernardýn <> border collie <> bostonský teriér <> boxer <> bulldog <> bullteriér <> dobrman <> doga <> foxteriér <> knírač <> kokršpaněl <> kólie <> německý ovčák <> kuvasz <> pitbulteriér <> pointer <> rhodézský ridgeback <> rottweiler <> sealyham teriér <> sibiřský hasky, <> skotský teriér <> staroanglický ovčák <> velký pyrenejský pes <> trpasličí pudl <> west highland white terrier a další.
Hluchota psa může být buď vrozená nebo získaná.

Získaná hluchota může být způsobena úrazem nebo nějakým onemocněním a nebo věkem psa, což je nejrozšířenější. Pejsek ztrácí sluch postupně, což majitelé poznají podle jeho horších reakcí na povely, pes se více snaží o oční kontakt, může být i mírně dezorientovaný. U majitelů je potřeba trpělivost a zamezení volného pohybu psa, aby nedošlo k jeho zranění. Získanou hluchotu pejsek vnímá lépe, neboť ke ztrátě dochází postupně a pejsek si pomalu zvykne.

Jak však poznáme hluché štěně?
Projevy hluchoty jsou závislé na tom, jestli se jedná o postižení jednostranné či oboustranné. U oboustranně hluchých zvířat můžeme pozorovat potíže s orientací, nereagování na zvukové podněty, lekavost mnohdy doprovázenou nervozitou až agresivitou. Tyto projevy bývají ve většině případů maskovány, pokud jsou štěňata držena pohromadě a jedinci hluší tak "kopírují" chování jedinců slyšících. Mnozí z hluchých jedinců končí svůj život pod koly automobilu nebo jsou utrácení pro agresivitu. Praktickým, klinickým vyšetřením jsou jedinci jednostranně hluší od jedinců slyšících na obě uši téměř neodlišitelní. Rodinným psem může být klidně i jedinec, který slyší pouze na jedno ucho, vyšetření jsou důležité zejména pro chov, protože spojováním byť jednostranně hluchých psů dochází k dalšímu rozšiřování hluchoty.
100% jistotu, jestli je naše štěně hluché nebo ne získáme jedině vyšetřením BAER (brainstem auditory evoked potentials - respons) tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene. Touto metodou se zaznamenávají akustické evokované potenciály. Před provedením vlastního vyšetření jsou zvířata podrobena klinickému a neurologickému vyšetření a uvedena do mírné sedace, případně narkózy. Uši jsou nejprve prohlédnuty otoskopem a v případě nutnosti také vyčištěny. Po té je každé ucho stimulováno přes přiložená sluchátka zvukovým signálem o intenzitě 90 dB a frekvenci 20 HZ. Takto vyvolané elektrické potenciály sluchové dráhy jsou pak odváděny jemnými jehličkovými elektrodami, umístěnými pod kůží na hlavě. U zdravých zvířat se pak objeví typická křivka, čítající 5 vln. V případě psa postiženého kongenitální hluchotou pak pozorujeme pouze vodorovnou linii. Štěňata se testují nejdříve ve věku šesti týdnů.
V současné době jsou v ČR dvě místa, kde vyšetření BAER provádí a to klinika AA VET na Zahradním městě, Praha 10, Chmelova a Klinika Jagy v Brně. Cena vyšetření se pohybuje od 1 do 2 tisíců. Lze vyšetřovat celé vrhy štěňat.

štěně z vrhu D ch.st. Seniorita Boy

Dalmatin klub ČR se zatím jako jediný zapojil do ozdravného programu pro plemeno. Hluchotou se zabývá již přes 10 let a dostavili se i výsledky. Před rokem 1990 byl poměr hluchých jedinců 9%, jednostranně slyšících 21% a oboustranně slyšících 70%. V současnosti jsou čísla velice pozitivní hluchých jedinců 3%,jednostranně slyšících 7% a oboustranně slyšících je 90% jedinců. Jak je vidět, udělal klub opravdu velký kus práce.V ČR musí mít dalmatin pro zařazení do chovu vyšetřen sluch s výsledkem BAER bill.+/+, všichni vyšetření jedinci oboustranně slyšící obdrží certifikát, jednostranně hluší jedinci mají v rodokmenu poznamenáno NECHOVNÝ a jsou umisťovaní do rodin jako rodinní psi a mazlíčci, NESLYŠÍCÍ JEDINCI SE NEPRODÁVAJÍ.
Přesto se i s hluchý psem dá žít, je to obtížné ale ne nemožné. Psa je potřeba více fixovat na sebe a ideální je prostor zahrady, pokud pes vychází na vycházku, měl by být vždy na vodítku. Někteří jedinci jsou schopni i s takovým handikepem skládat zkoušky s poslušnosti, nebo se věnovat agility. Přesto si myslím, že pokud je možnost takové situaci předcházet, je to cesta, kterou by do budoucna měli majitelé postižených plemen jít.

Monika Pelíšková, majitelka dalmatina Enrico Bazzi Raul