Kastrace 18 měsíční feny ABT

I. část - budeme kastrovat
Tak mám za domácí úkol :-) sepsat pár vět o kastraci naší bulisákové.
Dovolím si přeskočit diskuze, vedené po léta jak mezi pejskaři majiteli, tak i mezi odborníky veterináři, zda je lepší kastrovat či nekastrovat, zda to je prevence nádorových onemocnění či ne, a pokud jste zastáncem "kastrace - ano", tak kdy je k tomu nejvhodnější čas.
Rozárka se narodila 7.11. 2003 v chovatelské stanici In-Sitú. Sice nám holka, pod dohledem a za vydatného živení a opečování, vyrostla v pěknou statnou, nohatou a osvalenou bulinku, bohužel nekorektně postavený špičák a vrozená neurologická porucha mne přesvědčily, že Rozárka rozhodně nebude přínosem pro chov. A její první hárání a následné obtíže definitivně potvrdily, že kastrovat budeme.

Hárala v létě a bylo jí něco kolem 8-9 měsíců, hárání trvalo 3 týdny a nebylo nijak abnormální. Co se změnilo, byla Rozárky povaha - z dříve žravé, hravé, veselé a kontaktní bulisákové byla neurotická a nenaložená hromádka neštěstí, co do jídla sem tam žďoubla a venku si dřepla na jedno místo - nejlíp někomu z dvounožců na nohu a tak vydržela celou, klidně i 2-3 hodinovou, vycházku.
Když dohárala doufala jsem, že je "menstruační syndrom" fuč … cirka dva týdny po dohárání jí začla tzv. "falešní březost". Rozežrala se sice …jedla za dva, živí přeci štěňátka, ale povaha zůstala stejná. A když jí otekly struky, začaly lehce tvrdnout a byly na omak teplejší, nelenili jsme a dojeli jsme s ní k našemu veterináři … prohlédl jí, udělal kontrolní sono - pohlavní orgány shledal ve stavu odpovídajícímu pseudograviditě, dal posilující injekci vitamínů a nám do ruky lahvičku prášků s instrukcemi, kdy a kolik dávkovat, pokud by se laktace opravdu spustila. A tehdy taky padla poprvé otázka, zda jsme uvažovali o kastraci.
Krom našeho veta jsem ještě kontaktovala MVDr. Simonu Müllerovou z Brna. Je to taktéž veterinářka a 15 let chová bulteriéry … ta mi nejen schválila nasazený režim a léky, ale ještě doporučila podávat maliníkové kapky - 3x denně 15 kapek. A po odeznění pseudogravidity a celkovém zklidnění hormonální hladiny doporučila fenku nechat raději vykastrovat. Za pár dnů jsme jeli na kontrolu - struky byly lepší, mléko se nespustilo a tak jsme zapůjčené léky vrátili a dohodli se, že až to celé odezní domluvíme napevno termín operace. Což se cca za 1/4 roku stalo.

Lidé plánují a Rozárka mění :-) s prvního termínu sešlo - Rozárka nastydla, měla rýmu a teplotu, a tak jsme jeli na veterinu z úplně jiného důvodu. Ale pro jistotu jsme domluvili náhradní termín - protože další hárání, a následný hormonální mazec už jsme podruhé absolvovat nechtěli. Jenže … jsme mezitím odevzdali našeho prvního svěřence na předvýchovu, černou labrošku Jingo, do Jinonic a promptně si odtamtud odvezli 8 týdenní fenku zlatého retrívra Wally. Nikterak nás nenapadlo, že by to mělo mít na Rozárku nějaký jiný vliv než, že krapet posmutněla po své labrouščí sestře (byly obě přibližně stejně staré) a že se na oplátku rozptýlí a rozveselí s malou kamarádkou. No a Rozárka na vypočtený termín neodhárala.
Ještě jsme nějaký čas vyčkávali, konzultovali s vetem … a Rozárka pořád nic, jako by se nechumelilo, snad jen struky se nám začli zase trochu nepozdávat.
A tak jsme zase jeli … další sono, tentokrát však nález nebyl tak radostný jako prve, děloha byla zvětšená a byl v ní nález - cysta, či myom - přiznávám, že dneska už si přesně nevzpomenu. Stanovili jsme termín, kdy se s vyhladovělou bulisákovou dostavíme, a já si domluvila v práci dovolenou. Ten den podle instrukcí Rozárka nejedla a od 12 hodin ani nepila a ve tři jsme byli v ordinaci přiměřeně nervózní, proběhly předoperační procedury a pan doktor natahoval do injekce sedativa … a jak se tak s lahvičkou a stříkačkou zaklonil, padlo mu oko na Rozárčin zadeček. Zarazil se v pohybu i výrazu … řekl "nooo, tak vám nevím …" to jsme zkoprněli taky … vzal štětičku s vatovým smotkem, jemně zajel Rozárce do pochvy a vyndal ho nahnědlý, což obohatil informací, že začne hárat nejpozdějc do dvou-tří dnů a tím nás definitivně dostal do kolen.
Zas měl pravdu :-) bulisáková dala najevo, že i tentokrát bude po jejím … a začla vesele hárat. Měla jsem pocit, že se nám trošku vítězoslavně směje do očí - prd nevědí co se chystá, vědí … a moc dobře :-) :-) :-)
Tohle už pro nás byla výzva - a myslím, že pro "strejdu" veta (strýčkem se vůči vyšetřovaným zvířátkům tituluje sám) taky :-)
Dohárá, počkáme jestli nezačne "výkyv" … a JDE.
A to už se pomalu blíží finále … je konec jara 2005 a my máme už 3 termín kastrace.

II. část - 4. 5. 2005 den "D"
Po zkušenostech s naší lehce škodolibou bulisákovou jsme o plánovaném termínu už i doma mluvili v kódech a slova "kastrace", "vet" apod. byla tabu. Naše paranoia dosáhla astronomických výšin, snažili jsme se na "TO" ani nemyslet :-) :-) :-)
Termín operace byl 4.5. a měli jsme přijet i mimo operační hodiny.
Ten den v sedm hodin večer jsme byli na místě v plné sestavě a pořádně nervózní, zda i tentokrát na nás Rozárka na poslední chvíli něco neukuliší. Vyšetřili ji už před tím, teď už jen zkontrolovali její momentální stav a byla uspaná … a když už byla definitivně v limbu, byli jsme i my vyšupajděni z ordinace.
Čas běžel, nervozita vzrůstala každou minutou, o to víc, že oproti načtenému se nám to začlo nějak protahovat a zdát dlouhé. Kontrolujeme hodinky na zápěstí, jo je to tak. Hodina míjí hodinu, nervíky pracují a v hlavě se honí všelijaké myšlenky … až stál doktor ve dveřích a zval nás dál.

Na stole, s kanylou v tlapce oddechovala Rozárka, přikrytá dekou kvůli udržení tělesné teploty a my jsme jen těkali pohledem z veta na ní a zpátky.

Říkal, že to na začátku nevypadalo dobře - špatná saturace těla kyslíkem, tlak a ostatní i přes to, že byla zaintubovaná a na kapačce - uvažoval, že jí ani nezačne operovat, probere jí a že to celé odpískáme … co jí do té infuze přidal, jsem v tom transu úplně vypustila, ale pomalu se stabilizovala a tak se rozhodl, že se operovat bude. Původně plánoval, že jí odstraní i malou pupečníkovou kýlu, kterou má, ale k tomu nakonec kvůli špatnému vývoji ze začátku operace nedošlo a i s ohledem k jejím vrozeným neurologickým potížím nechtěl narkózu neúměrně prodlužovat.

Na stole před námi ležel "předmět doličný" - vyoperovaná děloha s vaječníky (viz. foto), abychom se přesvědčili, že je to všechno venku a taky abychom se podívali, že jsme udělali dobře, když jsme to s ní podstoupili - vnitřek byl temně červený až fialový s několika zhutnělými cucky na vnitřních stěnách (jen pro pořádek - od přírody správná barva je narůžovělá) … dlouho jsem ten pohled nevydržela a přiznám se, že tohle jsem ani nefotila :-( Kdybychom nekastrovali teď, stejně by jí to časem čekalo, protože se dalo předpokládat, že ani další hárání by nebyla bezproblémová.

A pak už jsme se s ní jen mazlili, povídali jí a čekali až se probere, abychom si jí před půlnocí odvezli domů s instrukcemi "pečovat, ale nerozmazlovat … ze schodů a do schodů nenosit - ona na sebe bude určitě opatrná … první jídlo, spešl vyfasovaná konzerva od veta … ale hlavně jí neulevovat a chovat se stejně, jsou to mazané potvůrky, moc by se jí to zalíbilo a ráda by u toho rozmazlování setrvala … jak kdyby měl s těma obludkama strejda vet nějaké zkušenosti :-) :-) :-)
Zbytek už byl rychlý - spala mezi námi v posteli, jazyk ještě raději venku, trošku si pokňourávala a jen párkrát za noc nás vyděsila opravdu bolestným zavytím. S jedním takovým pokusem o změnu polohy, když jsem k ní přiskočila, abych jí pomohla mi v návalu bolesti stiskla ruku nad loktem tak, že jsem i já bolestně zavyla a odnesla si z té noci pěknou krásně se vybarvující modřinu … nad ránem se počůrala na absorpční podložku pod sebou (infúze udělaly své), a ráno už sešla před dům sama - sice krok, sun, krok ale vyčurala se úplně bez problémů a do pár dnů nebylo poznat, že se jí něco dělo.

Na stehy jsme jeli ani ne za týden a pan doktor jí chválil jak pěkně se holka hojí, jizva byla čistá, nikde ani stopa po jakémkoli zarudnutí a dneska jí bříško zdobí jen tenká čárka uprostřed - a to neměla žádnou antibiotikou clonu, kterou někteří jiní veterináři rádi dávaj "preventivně".
A jestli chcete vědět na kolik nás to celé vyšlo - tak vězte, že 2,5 tisíce ani o korunu víc. Veškerý servis kolem byl v ceně, což jak jsme pak zjistili není vždy a u všude pravidlem.
A největší radost nám udělala návratem ke své dřívější radostné, hravé a veselé povaze … když jí dneska vidím řádit s hračkama a blbnout s námi i spřátelenou smečkou, lituju každého dne kdy nebyla ve "své kůži".

Katka Hildebrandová, majitelka bulteriérky Rozárky - Aeternitas In-Sitú