Pokousání psa psem

Každého z nás to může jednou potkat. Prostě narazíme někde na vycházce na nějakého blbce, který má nevychovaného psa, nebo si naši miláčci jednoduše nepadnou do oka a rozhodnou se svoje spory vyřešit. Pokud máte doma více psů, může se stát něco podobného i doma při řešení hierarchických otázek. Ve většině případů nejde o likvidaci soupeře, ale jen o diskuzi k momentální situaci. Přesto pokud je mezi soupeři velký velikostní rozdíl, nejde o nic příjemného a následky můžou být velké, ne-li katastrofální. Všeobecně panuje názor, že hádky mezi psími dámami jsou méně časté, zato však vážnější než psími pány, jejichž nátura má k osobním konzultacím větší sklony.

Ani mě a mým chlupáčkům se rozbroje mezi psy nevyhnuly. Ričiho to naštěstí ještě nepotkalo, nebo respektive nikdy nebyly takového rázu, že by byl zraněný, zato staršího Arnyho již několikrát. Poprvé mu argentinská doga málem utrhla ucho a musím říct, že pohled na starší paní, mlátící dogu po hlavě, aby ucho pustila nebyl příjemný a docílila pouze toho, že držela ještě více. Naposledy mu loni, v jeho skoro 11 letech německý ovčák roztrhl nohu. I když nikdy v tom nebyl úplně nevině, nejsou takové střety nic příjemného. Musím říct, že toto zranění na první pohled nevypadalo nijak strašně a já jsem ho docela podcenila.. byla to asi dvou až tří centimetrová rána na holeni přední nohy. Vypadalo to, že je jen povrchního rázu a tak protože jsem zdravotní sestra, rozhodla jsem se, protože to bylo večer a blanenské veteriny v té době již nefungovaly a do Brna jsem se neměla jak dostat, že ho ošetřím sama a veterináře pro jistotu a pro antibiotika navštívíme až ráno.

Vyholila jsem okolí rány a ránu důkladně vyčistila, vydezinfikovala a překryla sterilním krytí a Arnyho jsem nechala v klidu. Ráno měl ránu trochu nateklou, ale nikoli zhnisanou. Došli jsme na veterinu, kde mu ránu prohlédla a převázala veterinářka a dala mu ATB. Bohužel mu nedala do rány drén, což se ukázalo jako chyba. Během následujících hodin Arnymu otekla celá noha od lokte k zápěstí, takže jsem sehnala odvoz a odpoledne jsme zamířili do Brna na fakultní veterinární kliniku. Tam mě veterinář nemile překvapil, Arny měl z nějakého (i mu neznámého) důvodu difúzní otok všech tkání celé přední nohy a postrašil nás, že pokud se to nespraví, není vyloučená ani amputace. Docela šok pro mě a musím říct, že pokud by k tomu došlo, nenechala bych Arnyho se trápit. No vzali ho na sál, dali mu tekutiny a léky na posílení srdeční činnosti a vzhledem k jeho slabému srdečnímu šelestu i šetřící narkózu. Oholili mu celou nohu od lokte až k zápěstí. potom mu přes holeň protáhli rukavicový drén od rány a vyvedli ho u zápěstí. Dostal další léky a další antibiotika. Několikrát denně jsem proplachovala drén směsí fyziologického roztoku a betadiny a sterilně ji kryla. Oba moji psi jsou naštěstí zlatíčka a nechají si ode mě dělat naprosto cokoliv, takže i když nebyl nadšený, ošetřování probíhalo bez problémů. Z rány vytékal nikoli hnis, ale tkáňový mok. Arnyho jsem držela v klidu a teple, jen s krátkými venčícími vycházkami, které jsme omezili na minimum. Naštěstí i přes jeho poměrně vysoký věk se vše hojilo velice dobře, během dvou týdnů se rána zahojila otok opadl a žádné radikální zákroky nebyly potřeba. Z velké rány a velkých obav zbyla jen pěkná malá jizva. Negativní na celé věci pro mě je pouze to, že jsem povolila Arnymu spát v posteli a už se ho nemůžu zbavit. :-)

   

A co tedy dělat při potyčce?

1. Oddělte bojující psy od sebe (nejlépe za zadní nohy, dávejte pozor, protože pes může v afektu pokousat i svého majitele)
2. Prohlédněte psy a zkontrolujte případná zranění a jejich závažnost (u ran mohou být vzduchové kapsy u kterých hrozí pozdější infekce)
3. Rány vyčistěte a sterilně překryjte
4. Psa udržujte v klidu a teple, aby se zabránilo případnému rozvoji šoku
5. Transportujte psa k veterináři (rány psího pokousání se nešijí, ale je potřeba podat antibiotika, protože hrozí infekce rány, velice často je třeba zavést drén a ránu dlouhodobě čistit)
6. Vyměňte si s majitelem druhého psa kontakty a dohodněte se na řešení situace a případném finančním vyrovnání (musím říct, že někdy je jednání velice nepříjemné)

Monika Pelíšková, majitelka dalmatina Enrico Bazzi Raul